Historie oddílu

Tělovýchovná jednota Sokol

Po druhé světové válce bylo nutné vytvořit v pohraničí nějakou tělovýchovnou organizaci, nebo alespoň zajistit nějakou tělovýchovnou činnost. Tak také ve Stárkově se brzy našli nadšenci a už v dubnu 1946 založili tělocvičný kroužek, který byl začleněn do Tělocvičné jednoty Sokol v Hronově. 13. března 1947 však zde vznikla vlastní organizace Sokola a prvními členkami byly pí. Borůvková, Ebenhöhová, Havlíková, Hrušková, Linhartová, Sommerová, Tichá, Weisserová, Zálišová a Zmrzlíková. O měsíc později vstupuje do Sokola Marie Suková, která se ihned stává hlavní iniciátorkou všech akcí. Je zajímavé, že od začátku se aktivního cvičení účastnily pouze ženy. Muži začali vstupovat do jednoty až v roce 1948, současně se vznikem oddílu kopané. Po tzv. sjednocení čs. tělovýchovy dostala naše organizace název Tělovýchovná jednota Sokol, která měla dva oddíly. ZRTV a oddíl kopané, který byl v celé historii vždy nejsilnějším oddílem TJ.

Během své více jak padesátileté historie měla naše TJ tyto oddíly: fotbalový, cyklistický, horolezecký, šachový, volejbalový a ZRTV (dnes SPV - sport pro všechny). Zvláštní kapitolou činnosti je český svaz rekreačního sportu (ČSRS), kam zahrnujeme soutěže vesnických tělovýchovných jednot.

V současné době je aktivní pouze oddíl kopané a velmi omezeně SPV a ČSRS.

 

Jak to všechno začalo

Po založení Tělocvičné jednoty Sokol v roce 1947, kde svoji sportovní činnost provozovaly hlavně ženy, také muži měli touhu začít sportovat. Bylo mezi nimi hodně nadšenců pro fotbal. V roce 1947 byl sjednán zápas v České Metuji. Do České Metuje jsme se dostavili a zápas vyhráli 4:2. To byl první pokus hrát ve Stárkově fotbal. K tomuto zápasu je nutno dodat, že se hrálo bez dresů a potřebné výstroje. Náš tým neměl žádný název, takže to byl zápas spíše rekreační. Další pokusný zápas se hrál na domácí půdě. Střetli jsme se s jakýmsi družstvem z Červeného Kostelce a zápas jsme prohráli 1:14. Hrálo se na horním, dnes školním hřišti. Utkání jsme hráli ve stejné sestavě jako v České Metuji a nastoupili jsme už v dresech. Vilém Matyska využil své známosti a jednal s funkcionáři AFK Velké Poříčí, kteří nám pomohli tím, že nám dali devět kusů košil, které měli na prsou našitou hvězdu a znak AFK. Toto jsme odpárali, ale jeden hráč a brankář museli nastoupit ve vlastní výstroji.

Fotbalové nadšení neustalo ani přes zimu, a tak se někteří nadšenci rozhodli, že se bude ve Stárkově hrát fotbal organizovaně, a že se založí fotbalový klub. Na jaře roku 1948 byla svolána ustavující schůze a přítomní se stali zakladateli fotbalového klubu ve Stárkově (přesné datum není známo).

Byli to občané:
Josef Bartoň poštovní úředník
Oldřich Havlík úředník MNV
Karel Kubina elektrotechnik
Václav Kučera strážmistr SNB
Vilém Matyska vedoucí Smíšeného zboží
Jaroslav Říha drogista
Jaroslav Salava řezník, t.č. topič
Josef Suk restauratér
Ludvík Weber úředník textil. podniku

Hned na začátku vznikl problém, jaký název klub ponese a pod jakou hlavičkou bude hrát. Snaha byla hrát pod hlavičkou místního textilního podniku Úpolen, což by byla i finanční výhoda, jenže někteří vedoucí činitelé se postavili proti tomuto návrhu a tak nezbylo nic jiného, než přijmout členství v SK Sokol a utvořit tam fotbalový oddíl.

Na další schůzi byl zvolen první výbor oddílu kopané:

 
předseda  Vilém Matyska
jednatel  Václav Kučera
pokladník  Josef Suk
vedoucí družstva Josef Mach
hospodář  Karel Vinter st.
trenér  Jaroslav Salava
kapitán družstva  Jaroslav Říha

 

Karel Vinter po krátkém působení zemřel a funkci hospodáře převzal František Zeidler. Na první schůzi výboru byla též určena oddílová barva: červeno-bílá. Červené triko, bílé trenýrky.

Dalším problémem bylo hřiště, neboť na školním hřišti nebylo možné hrát. Hřiště nemělo potřebné rozměry, nebyla tam voda a byla k němu špatná přístupová cesta. Uvažovalo se několika místech, nakonec zvítězil návrh udělat hřiště na pivovarské louce, neboť v této době už přestal pivovar  plnit svůj účel. Setkali jsme se však s nepochopením u místních zemědělců. Hlavně pan Palata chtěl pozemek získat pro sebe a udělat tam pole. My jsme ale napsali žádost na pozemkový úřad v Broumově o pronajmutí tohoto pozemku a žádosti bylo v krátké době vyhověno. Nic už nebránilo tomu, abychom na určeném pozemku začali budovat  naše hřiště. pozemek nebyl zcela ideální, neboť středem louky vedla dost široká struha, kterou jsme zavezli a srovnali. Přebytečnou vodu, která tekla od rybníka, jsme odvedli průkopem do potoka. Pak jsme postavili branky a okopali čáry. Vše jsme prováděli brigádnicky a s chutí pro náš sport. S celou akcí jsme dost spěchali, neboť se blížila stárkovská pouť a náš první oficiální zápas.

Při úvahách, koho pozvat k prvnímu zápasu na našem hřišti, musel výbor vycházet z toho, které družstvo hraje mistrovskou soutěž, nebo kdo by byl ochotný do Stárkova přijet. Nakonec jsme se dohodli s oddílem S.K. Červený Kostelec, který k nám vyslal starou gardu.

Zápis v kronice oddílu kopané (k dispozici u Mojmíra Bárty):

18.4. 1948 Sokol Stárkov - S.K. červený Kostelec (stará garda)

Zápas se hrál při slavnostním otevření hřiště a prohráli jsme dle očekávání vysoko - 2:14. Branky dali Říha a Skořepa. Zápas se hrál za naprosté převahy hostů, neboť jsme ještě letos nehráli a dále vybodování hřiště ubralo mnoho sil hráčům, kteří museli denně pomáhati na vybudování hřiště. Za S.K. červený Kostelec nastoupil internacionál Ladislav Ženíšek. Stárkov nastoupil v této sestavě:

Kašpar - Salava, Novák - Liskovský, Havlík, Bartoň - Sekula, Říha, Rudolf, Groer, Skořepa.

Od 18.dubna do 15. srpna 1948 sehrál Stárkov 18 přátelských zápasů, z toho 8 vítězných, 3 remízy a 7 porážek při skóre 37:53. Výbor oddílu usoudil, že je to dobrý výsledek, a rozhodl přihlásit družstvo do soutěže. Po nezbytných formalitách bylo naše družstvo zařazeno do III.třídy, 3.okrsku. Soutěž se hrála jednokolově, pouze podzimní část.

Zápis v kronice oddílu kopané:

29.8. 1948 Sokol Stárkov - Texlen Libeč 3:4

První mistrovský zápas na našem hřišti. Zápas byl hrán na nemožném terénu, neboť po velké vodě bylo hřiště nezpůsobilé ku hře. Prohráli jsme chybou brankáře. Čestný výkop provedla sestra Marie Suková. Branky dali Zikmund 2 a Pavel 1. Stárkov nastoupil v této sestavě: Kašpar - Salava, Novák - Zikmund, Rudolf, Šimek (Bartoň) - Pazderka, Říha, Jirák, Pavel, Weber.

 

Tabulka po skončení mistrovských zápasů v roce 1948:
1. VBZ Náchod 37 : 5 12
2. Texlen Mladé Buky 20 : 18 7
3. Sokol Rožmitál 14 : 16 7
4. Texlen Dolní St. Město 15 : 16 6
5. Texlen Libeč 17 : 21 5
6. Sokol Stárkov 12 : 18 3
7. Texlen Kalná Voda 10 : 31 2

V této době nám největší potíže činilo zajistit místnost, kde bychom se mohli převlékat. Nejdříve jsme se převlékali v hostinství u Josefa Suka a později v bytě Jaroslava Salavy na náměstí čp. 92. Salava v této době působil u mužstva jako trenér a tak zajistil pro všechny hráče masáže, které prováděl místní masér Josef Kolísko. Kdo k masáži nenastoupil, nebyl nominován.

V roce 1949 jsme se opět přihlásili do soutěže a byli jsme zařazeni do tzv. IV.třídy. Soutěž se hrála systémem jaro - podzim a byly do ní zařazeny tyto oddíly: AFK Velké Poříčí B, SK Jaroměř B, SK Červený Kostelec B, Sokol Brusnice, Sokol Libeč, Texlen Mladé Buky, Sokol Rožmitál, Sokol Dolní St. Město, Baník Rtyně B, VÚD Žacléř B a Sokol Stárkov. Byly to převážně rezervy větších oddílů, které měli družstva ve vyšších soutěžích.

K tomu, abychom mohli hrát soutěž, bylo třeba zajistit pojištění registrovaných hráčů. Toto učinili Jaroslav Říha a Vilém Matyska při své cestě na Župu do Hradce Králové a zaplatili to ze své kapsy, neboť finančních prostředků bylo málo. Na zápasy jsme se dopravovali všelijak. Na delší zájezdy s námi jezdil pan Němeček z Hronova, který nás vozil autem zn. GMC. Na kratší vzdálenosti jsme jezdili na kole, popřípadě šli pěšky.

V mistrovské soutěži jsme skončili na druhém místě hned za vítězným Texlenem Mladé Buky. To byl náš první velký úspěch.

 

Nejdříve krize, potom postup

Jako oddíl začleněný do organizace Sokol jsme byli v roce 1950 zařazeni do skupiny, kterou řídil KVS (Krajský výbor Sokola) v Hradci Králové. Po rozlosování žádal náš výbor oddílu o přeřazení, abychom nemuseli jezdit tak daleko na zápasy mimo okres. Nebylo nám vyhověno, a tak se výbor oddílu rozhodl odvolat družstvo ze soutěže a dát oddíl do klidu. Po oznámení našeho stanoviska na KVS byl náš oddíl kopané vyškrtnut z rejstříku KVS v Hradci Králové.

Po roční přestávce jsme se přihlásili do okresní soutěže IV.třídy, kterou řídil Okresní fotbalový svaz v Broumově. Družstvo se v tomto období začalo měnit. Hrát přestali z různých důvodů někteří starší hráči (Kašpar, Pavel, Pazderka, Kubina, Zikmund) a do sestavy byli zařazeni mladí, perspektivní hráči (Prudič, Springer, Stierand). Do oddílu se přihlásili další dobří fotbalisté (Krmaš ze Skalky, Kaněra z Bohdašína a Vencl ze Stárkova). v této době se utvořila mezi hráči dobrá parta. Bez větších problémů jsme hráli v letech 1951 - 52 - 53 - 54 okresní soutěž IV.třídy. V roce 1955 však dolehla na oddíl velká krize. Prudič a Springer byli na vojně, Vencl, Buriánek a Plocek odešli hrát do baníku Horní Vernéřovice a Stierand byl zapůjčen na jeden rok do Velkého Poříčí. V tomto roce hrál za Stárkov skutečně kde kdo. S velkým vypětím udržel výbor družstvo v soutěži.

V roce 1956 se vrátil z vojny Prudič a z Velkého Poříčí Stierand. Postupně se také vrátili hráči z Horních Vernéřovic. Začali hrát také mladí hráči - Hájek, Franc a Záliš. Tím se stal Sokol Stárkov velmi silným mužstvem a podle toho také vypadaly výsledky. V celé mistrovské soutěži jsme jen jednou prohráli a IV.třídu Broumovska jsme vyhráli. To byl první postup našeho družstva do vyšší třídy.

Zásluhu na tom měli hráči: Buriánek, Franc, Hájek, Kaněra, Knápek, Klimeš, Schmidt, Stierand, Springer, Valta, Vencl, Vinter, Výborný Záliš, Prudič.

 

Z okresní soutěže do okresního přeboru

Do té doby se soutěže hrály systémem jaro - podzim. Toto bylo nutné změnit tak, aby se mohlo hrát systémem podzim - jaro podobně, jako se hraje v okolních státech. Ke změně dochází v sezóně 1957 - 58, kdy je soutěž odehrána tříkolově (jaro - podzim - jaro).

V tomto ročníku jsme si jako nováčci vedli velmi dobře. Umístili jsme se na druhém místě a mnoho nescházelo a postoupili jsme do vyšší třídy. Připravila nás o to zbytečná prohra s Policí B. V té době byli do družstva zařazeni nadějní dorostenci, brankář Václav Kučera a útočník Josef Vaisar. Hra družstva se tím zlepšila, i když do Slovanu Broumov přestoupil Antonín Plocek. Postoupit se nám nepodařilo ani v následující sezóně a tak jsme okresní soutěž III.třídy Broumovsko hráli až do roku 1960, kdy jsme byli v rámci územních změn zařazeni do okresní soutěže okresu Náchod.

Na podzim 1959 odchází na vojnu brankář Kučera, což je citelná ztráta. V brance ho nahrazuje Václav Prudič, později Ladislav Smetana. Na jaře 1960 přichází z vojny Stanislav Zubr a z Broumova se vrací Antonín Plocek, tím se opět stáváme silným družstvem. V sezóně 1960-61 tajně myslíme na postup, končíme však opět na druhém místě za ZAZ Jaroměř B.

Do nové sezóny 1961-62 nastupujeme s odhodláním konečně vybojovat postup do okresního přeboru. Máme konsolidované družstvo a dobrý kolektiv, i když Kučera, který se vrátil z vojny, přestoupil do Spartaku Úpice. Doufáme, že konečně protrhneme smůlu, která nás provázelo po několik minulých let.

Po podzimní části jsme byli až na 4.místě a na vedoucí Martínkovice jsme měli ztrátu 5 bodů. Jaro však bylo ve znamení souboje Stárkova s Limou Jaroměř B (Martínkovice nestačily). Za celé jaro jsme neztratili ani bod a dokázali jsme vyhrát i na Limě Jaroměř B 3:1. Velkou zásluhu na postupu měl střelec Standa Zubr, který sám dal 25 branek z celkových 48.

 

V kronice oddílu je tento zápis:

Po několik let jsme marně bojovali o postup do vyšší třídy a vždy nám tento úspěch unikl o vlásek. Až letos se nám to podařilo a poprvé v historii stárkovské kopané jsme hráli okresní přebor. Měli jsme vynikající jarní sezónu. ve všech sedmi mistrovských zápasech jsme zvítězili. Na úspěchu se podíleli tito hráči: Baudyš, Klimeš, Krejsar, Prudič, Rak, Smetana, Smištík, Springer, Stierand, Šimek, Vaisar, Vencl, Vlček, B.Zeidler, G.Zeidler a Zubr.

 

 

10 let v okresním přeboru

Pro vyšší soutěž bylo potřeba posílit mužstvo. Z Úpice se vrátil Václav Kučera, z Baníku Horní Vernéřovice přestoupil Jan Ruth, z dorostu Emil Pek. První dvě utkání v přeboru jsme vyhráli a byli jsme v čele tabulky. Potom jsme se však horko těžko zachraňovali. Ani v ročníku 1963-64 jsme příliš nepřesvědčili, atak výbor rozhodl pro novou sezónu družstvo radikálně omladit. Z dorostu byli přeřazeni Jan Miler, Zdeněk Rak, Josef Ruth, a Jaroslav Weiss. Novým našim hráčem se stal Gerhard Wilzcek, později Jiří Baudyš. Na výsledcích družstva to bylo znát. v dalších letech nás sestupové problémy opustily a my jsme mohli dát příležitost  širšímu kádru hráčů. protože jsme měli už vlastní dorost, doplňovali jsme pravidelně družstvo o svoje odchovance.

v roce 1966 přestoupil do našeho oddílu ze Spartaku Nové Město Lubor Groer. Byl získán jako posila do útoku, ale později hrál v obraně. V roce 1967 se stále více prosazovali mladí hráči Bárta, Baudyš, Kaněra, Krýzl, Novák, Říha, Vlček a z těch starších zůstali jen Groer, Kučera a Vaisar.

Mezníkem lze označit rok 1969, kdy se Lubor Groer stává hrajícím trenérem a ve Stárkově začíná budovat velmi silné družstvo. Začíná se více trénovat, je dán větší důraz na zimní přípravu. trénuje se v tělocvičně, ale také na sněhu. Výsledky se dostavily. Ze Stárkova se stává jedno z nejlepších družstev okresu. Samotné družstvo je dobrým kolektivem, pravidelně se schází nejen na zápasech a trénincích, ale významně pomáhá při brigádnické činnosti na hřišti. Úprava hřiště, rozšíření hrací plochy a další zlepšení provedená v roce 1972 by bez pomoci hráčů nebyla možná.

V sezóně 1972-73 je kádr družstva stabilizován. Základ družstva tvoří až zkušení hráči a v brance stojí stále výborný Kučera. Trenér Groer však nenechává nic na náhodě a rozšiřuje kádr o Brauna a Gulta. V družstvu se stále více mluví o postupu.Příležitost, která se naskytla, se už nemusí opakovat. Nejsilnější družstva z minulých ročníků Police a Velké Poříčí až hrají I.B třídu a Hronov B nemůže postoupit.

Po podzimu jsme až na třetím místě se ztrátou 2 bodů na vedoucí družstvo Hronova B. Hrajeme však fotbal, na který se dá dívat a který přitahuje diváky do ochozů. Dobrá hra našeho družstva neunikla pozornosti lanařům z Úpice. Měli zájem o našeho nejlepšího střelce Bohumila Nováka. Nepodařilo se nám ho udržet, a tak pro jarní sezónu jsme museli přeřadit dva dorostence, Marcina a Hilschera. Tento tah se ukázal jako velmi šťastný. Na jaře jsme hráli opět velmi dobře a po velkém souboji s Machovem a Hronovem B jsme nakonec okresní přebor vyhráli. Byl to pěkný dárek k 25.výročí založení oddílu kopané. Postup vybojovali tito hráči: Bárta Mojmír, Baudyš Josef, Braun Bohumil, Gult Stanislav, Hilscher Jiří, Jandík Jaroslav, Krýzl Karel, Krýzl Milan, Kylar Petr, Kučera Václav, Cinka Jiří, Říha Jaroslav, Sapák Stanislav, Staněk Jiří, Štěpán Pavel, Novák Bohumil, Marcin Jaroslav, Vaisar Jan, Vencl Zdeněk, Vlček Milan, Zubr Stanislav a trenér Lubor Groer.

 

Jednou nahoře, jednou dole

Po jednoročním působení v I.B třídě jsme sestoupili zpět do okresního přeboru. K tomuto ročníku je nutné dodat, že jsme zaplatili nováčkovskou daň. Řadu utkání, hlavně na domácí půdě, jsme nedokázali vyhrát, ačkoliv jsme k tomu měli velice blízko. Ještě v posledním utkání doma nám stačilo porazit Kukleny. Remíza 1:1 nám však vzala veškerou naději na udržení. Z naší skupiny sestupovali čtyři celky, tím čtvrtým jsme byli právě my. Chybělo nám také trošičku toho sportovního štěstí. Získali jsme však neocenitelné zkušenosti.  Hráči si uvědomili, že je možné, aby se ve Stárkově hrála krajská soutěž, a výbor došel k názoru, že i po finanční stránce jde tuto soutěž utáhnout. Kádr družstva se moc nezměnil. Celou soutěž jsme odehráli ve složení, v jakém jsme vybojovali postup. Posílili jsme jen na místě stopera. V zimě k nám přestoupil Emil Hána z Velkého Poříčí.

Další roky v okresním přeboru se vyznačovaly snahou hráčů i výboru postoupit zpět do I.B třídy. Podařilo se nám to až v sezóně 1977-78. Tři družstva měla stejný počet bodů - Stárkov, Teplice a Česká Skalice. Rozhodovalo skóre a to jsme měli nejlepší. Ještě po odehrání posledního utkání jsme neměli jistotu, zda postoupíme. Když jsme se dozvěděli, že Teplice jen remizovaly, nastalo velké veselí a oslava.

I.B třídu jsme však hráli zase jenom jeden rok. Podobně jako v roce 1974 jsme spadli do okresního přeboru a získali jsme ještě o dva body méně než tehdy. Kádr družstva co do počtu byl dostatečný. Na některých místech jsme ale měli velké slabiny. Po odchodu Kučery to bylo hlavně na místě brankáře. Za celou sezónu se jich v brance vystřídalo pět - Bárta, Buriánek, Gois, Oliva a Zubr. Nejstabilnější řadou byla obrana, která odehrála celou sezónu skoro ve stejném složení - Kopecký, Hána, Janovský, Vencl Jan. Záloha (a tím i útok) utrpěla odchodem Ivana Šolce na vojnu. V záloze i v útoku se vystřídalo hodně hráčů. Za celý ročník 1978-79 jich hrálo jen v mistrovských zápasech 22. Ani odchod a zase návrat trenéra Groera na družstvo dobře nepůsobil. A tak sestup byl tentokráte zasloužený.

Okresní přebor 1979-80 byl pro naše družstvo procházkou rajskou zahradou. Tak jako v roce 1973 a 1978 jsme zvítězili v okresním přeboru. Dvakrát jsme postupovali jen díky lepšímu skóre, nyní bylo naše vítězství zcela jasné a úplně suverénní. Náš tým šel cílevědomě za vítězstvím a pod vedením trenéra Groera dosáhl úspěchu v historii stárkovské kopané zcela ojedinělého. Plných 372 dní neokusilo naše družstvo hořkost porážky v mistrovském zápase. Jaroslav Marcin s 19 brankami se stal nejlepším střelcem okresního přeboru.

Na tomto jedinečném úspěch se podíleli tito hráči: Jan Blažek, Jiří Cinka, Rudolf Ducháč, Rudolf Gois, Stanislav Gult, Emil Hána, Luděk Janovský, Josef Kopecký, Pavel Kylar, Petr Kylar, Jaroslav Marcin, Bohuslav Oliva, Ivan Šolc, Miroslav Vaisar, Jan Vencl, Zdeněk Vencl a Jiří Vlček. Vedoucím družstva byl Antonín Cinka a trenérem Lubor Groer.

 

I. B třída nám slušela

V sezóně 1980-81 hraje Sokol Stárkov dobrou, pohlednou kopanou. Není proto divu, že se v I.B třídě začíná zabydlovat a získávat respekt soupeřů. Po podzimu je Stárkov na pěkném 5.místě se ziskem 15 bodů. Tak dobré umístění ani nikdo nečekal. Na jaře jsme svoje umístění ještě zlepšili a skončili jsme na 4.místě. A to ještě v zimě odešel na vojnu náš nejlepší hráč Jan Blažek.

Ani v následujícím ročníku nehrajeme o nic hůře a končíme na 5.místě. Na jaře 1982 se po devítiletém působení ve Spartě Úpice vrací náš odchovanec Bohumil Novák a útočná trojice Cinka - Novák - Marcin se stává postrachem všech mužstev.

S optimismem zahajujeme ročník 1982-83. Během podzimu se má vrátit z vojny Jan Blažek a trenér Groer, který na podzim onemocněl (srdíčko) a vrátil se k družstvu, si kladl velké cíle. po podzimu jsme na 56.místě a vše nasvědčuje tomu, že se na jaře zlepšíme. Zimní přípravu vedl trenér Groer a byla tvrdá. Jako blesk z čistého nebe se rozletěla zpráva, že trenér Groer při tréninku náhle zemřel. Bylo to 15.3. 1983. Ačkoliv hráči okamžitě trenéra naložili a vezli ho naproti záchranné službě, nebylo pomoci. Byla to veliká ztráta, kterou jsme v té době ještě neuměli posoudit. Družstvo převzal trenér Jaroslav Volavka z Hronova, náš úspěšný trenér žákovského a dorosteneckého družstva. Na jaře jsme hráli ještě lépe než na podzim a skončili na 3.místě. Toto umístění a celá sezóna 1982-83 je považována za jednu z nejlepších v celé padesátileté historii fotbalu ve Stárkově. Při závěrečném hodnocení trenér Volavka přiznal, že plně hodnotil to, co tady Luba Groer zanechal. Za celý ročník se v mistrovských zápasech vystřídali tito hráči: Jan Blažek, Josef Buriánek, Jiří Cinka, Martin Černý, Rudolf Ducháč, Emil Hána, Luděk Janovský, Josef Kopecký, Václav Kučera, Petr Kylar, Jaroslav Marcin, Bohumil Novák, Ivo Pejskar, Martin Pernica, Ivan Šolc, Bohuslav Špicar, Libor Urban, Jan Vencl, Zdeněk Vencl, Jiří Vlček.

V ročníku 1983-84 dochází k reorganizaci krajských soutěží. Sokol Stárkov je zařazen do I.třídy, do velmi silně obsazené B skupiny. Počáteční obava z nás rychle vyprchala a my jsme opět hráli velmi dobře. Celkově jsme skončili na 4.místě. Na jaře 1984 odcházejí z našeho oddílu Jan Blažek do TJ Náchod a Jaroslav Marcin do Tepny Hronov. z vojny se vrací Pavel Kylar.

V ročníku 1984-85 končíme na 5.místě a sále se držíme vysoký standard naší hry. Na vojnu odcházejí Martin Černý a Luboš Kylar. Z Červeného Kostelce k nám přestupuje Štefan Pastucha a zpět se vracejí Jan Blažek a Jaroslav Marcin. Trenérem je Jaroslav Říha, asistentem Emil Hána a vedoucím družstva Zdeněk Bajer. V dalším ročníku I.třídy Východočeského kraje 1985-86 jsme skončili na 4.místě. Toto umístění už nikoho nepřekvapuje, protože hrajeme stále velmi dobře. Z našeho oddílu odchází Josef Buriánek do Tepny Babí a k nám přestupuje Vladimír Knajfl ze Dvora Králové. Za zmínku stojí, že během tohoto ročníku se u družstva vystřídali tři trenéři - Říha, Bárta a Volavka.

v ročníku 1986-87 se vrátil z vojny Martin Černý a Luboš Kylar a také Ivo Pejskar, který byl stále více zařazován do sestavy. Černý u nás vydržel jen půl roku a přestoupil do TJ Náchod. V tomto ročníku, pod vedením trenéra Volavky, jsme dosáhli vynikajícího úspěchu. Skončili jsme na 3.místě.

V ročníku 1987-88 končíme na 5.místě. Odchází Jan Blažek do Baníku Žacléř, naopak k nám přestupuje Pavel Matys z Chvalče a Martin Dostálek z Velkého Poříčí. Do sestavy jsou také zařazováni mladí hráči Petr Blažek, Zdeněk Švarc a Josef Krupa. Dlouhodobě jsou zraněni Jiří Pek a Libor Urban.

Od roku 1980, tedy plných 8 sezón, úspěšně hrajeme krajskou soutěž. Je to nejúspěšnější období, jaké jsme mohli za celou existenci našeho oddílu zaznamenat. Za nejúspěšnější sezóny jsou považovány ročníky 1982-83 a 1986-87, kdy jsme shodně skončili na 3.místě. I když za těch 8 let kádr družstva měnili, základ zůstával stejný. Hráči zestárli a už neměli takovou výkonnost jako dříve. Z našeho oddílu odešel trenér Volavka a jeho nástupce Petr Kylar neměl u mužstva takovou autoritu. A tak tréninková morálka upadala. Obavy výboru oddílu před sezónou 1988-89 se naplnily. Po matném výkonu v celé sezóně sestupujeme z I.B třídy a vracíme se zpět do okresního přeboru.

Krajskou soutěž jsme hráli nepřetržitě 9 let. Za tu dobu jsme mohli na našem hřišti přivítat družstva zvučných jmen, která v minulosti hrála daleko vyšší soutěže a přesto po zápase s námi odcházela poražena. Byla to např. bývalá druholigová Sparta Úpice nebo silný celek TJ Červený Kostelec. Dokázali jsme porazit Slovan Broumov, Spartak Rychnov n.Kn., TJ Týniště, Osinek Kostelec n.O., Spartak Opočno, Slávii Hradec Králové, Jiskru Jaroměř, Paramo Pardubice nebo Montas Hradec Králové. Dovedli jsme remizovat s Baníkem Žacléř, Lokomotivou Pardubice nebo Sokolem Chlumec nad Cidlinou.

Zvláštní atmosféru s příchutí derby měly zápasy se sousedními oddíly. Za 9 sezón jsme se utkali se Spartakem Police 18x, z toho 10x zvítězili a jen 4x prohráli, s AFK Hronov jsme hráli 14x, z toho 8x zvítězili a jen 3x prohráli, a s TJ Červený Kostelec jsme hráli 4x a 2x jsme vyhráli a 2x prohráli.

Pro Sokol Stárkov to bylo 9 špičkových sezón.

 

Z III.třídy okresu až do I.B třídy kraje

Po sestupu z I.B třídy jsme v okresním přeboru patřili k favoritům. Složení družstva se začalo měnit. Odešel Marcin do Police, starší hráči už nebyli do sestavy tak zařazováni (Novák, Vencl, Hána st.) a zdálo se, že mladí hráči by je mohli nahradit (Blažek Petr, Vajsar, Hašek, Hána ml.). Skutečnost ale byla jiná. V ročníku 1989-90 končíme až na 7.místě, což bylo určité zklamání. Hned v příštím roce jsme skončili dokonce na 8.místě.

Zlepšení nastává v sezóně 1991-92, kdy se družstva jako trenér ujímá Emil Hána. Po podzimní části soutěže jsme na prvním místě společně s Tibou Jaroměř, ale na jaře jsme už tak dobře nehráli a skončili jsme až na třetím místě.

Po tomto relativně dobrém výsledku nikdo nepředpokládal, že bychom hned v následující sezóně mohli mít nějaké větší problémy. Stalo se. Naše družstvo šlo od porážky k porážce a ani výměna trenéra Hány za Martina Dostálka nepomohla. V této sezóně jsme vytvořili jeden nelichotivý rekord. V šesti po sobě jdoucích zápasech jsme nevstřelili ani branku. Po velmi matných výkonech v některých zápasech končíme v okresním přeboru 1992-93 až na 13.místě a sestupujeme do nejnižší soutěže okresu, do III.třídy. A přitom měl trenér Dostálek k dispozici silný kádr hráčů, někteří však přistupovali k zápasům nezodpovědně.

Hned v následující sezóně 1992-94 III.třídu okresu vyhráváme a postupujeme zpět do okresního přeboru. Vůbec jsme to neměli lehké. Celý ročník se vyznačoval soubojem Stárkova s Machovem o 1.místo. Nakonec postoupily oba celky, což jsme ale v průběhu soutěže nevěděli.

Jako nováčka okr. přeboru 1994-95 nás většina soupeřů nebrala příliš vážně. My jsme ale hráli překvapivě dobře a skončili jsme na 3.místě.

Do sezóny 1995-96 jsme kádr družstva posílili. Ze Žacléře se vrátil Jan Blažek, z Náchoda Martin Pirkl, během podzimu přišel zpět z Červeného Kostelce Bronislav Podrazil. Přebor jsme rozehráli velmi dobře a na čele jsme se střídali s Tibou Jaroměř. Tiba však boj o postup nezvládla a už na podzim odpadla. Na jaře bojovali o postup tři celky - Babí, Police a Stárkov. Ani jedno družstvo se nevyhnulo výkyvům. Sokol Stárkov jich měl nejméně, a proto zvítězil.  Bylo to počtvrté, co se stal Stárkov přeborníkem okresu a postoupil do I.B třídy kraje. Na postupu se podíleli tito hráči: Jan Blažek, Petr Blažek, Pavel Čermák, Kamil Čermák, Bořek Drozd, Rudolf Ducháč, Aleš Hána, Luděk Hána, Emil Hána ml., Jaroslav Klepáček, Vladimír Knaifl, Václav Kučera, Petr Kylar st., Pavel Kylar, Libor Lelek, Radek Novák, Ivo Pejskar, Martin Pirkl, Marián Pirkl, Bronislav Podrazil, Tomáš Rudolf, Pavel Říha a trenér Emil Hána st.

Sedm let jsme nehráli I.B třídu a za tuto dobu se situace změnila nejenom ve vrcholovém fotbale, ale také v nižších třídách. Oddíly, které hrají tuto soutěž, jsou dobře finančně zajištěny, mohou si dovolit koupit zkušené hráče z vyšších tříd, a to i vesnické celky. My hrajeme s kádrem, který vybojoval postup a na výsledcích to je znát. Hned v prvním zápase jsme prohráli doma s SK Týništěm 2:7. Za celý podzim jsme dokázali jen dvakrát zvítězit a jednou remizovat. Přezimujeme a předposledním místě.

Jaro bylo pro naše A družstvo ještě horší než podzim. Získali jsme pouze 5 bodů a skončili jsme na posledním místě. Celkově jsme získali 12 bodů a skóre 18:80. V sezóně 1997-98 hraje naše A družstvo opět přebor okresu Náchod.

 

"B" družstvo mužů

V roce 1949 měl Sokol Stárkov B tým, takzvanou rezervu, která hrála jenom o poutích, posvíceních apod. Přesto museli někteří hráči rezervy zaskočit v A týmu a sehrát mistrovský zápas. V roce 1950 byl B tým zrušen.

Do mistrovských soutěží jsme B tým přihlásili až v roce 1976. Výbor oddílu kopané dlouho zvažovat tuto možnost. Přispělo k tomu hlavně to, že jsme zrušili družstvo dorostu pro malý počet hráčů a také to, že družstvo mužů disponovalo větším počtem hráčů, kteří by si za A družstvo normálně nezahráli. Družstvo bylo zařazeno do okresní soutěže. První zápas sehrálo B družstvo se Sokolem Mezilesí a prohrálo 1:4. Branku dal tehdy Jaroslav Kaněra. v této době patřili do kádru béčka tito hráči: Zdeněk Bajer, Josef Baudyš, Josef Buriánek, Antonín Cinka, Zdeněk Císařovský, Leoš Franke, Pavel Frindt, Jaroslav Jandík, Luděk Janovský, Jaroslav Kaněra, Jaroslav Kobanik, Václav Kučera, Josef Miewald, Josef Novotný, Emil Pek, Jan Šolc, Pavel Štěpán, Josef Vaisar, Petr Vaisar, Jaroslav Vaisar.

Hned v prvním roce svého vzniku skončili B družstvo na předposledním místě. I přes tento neúspěch výbor oddílu rozhodl o tom, že B družstvo v soutěži ponechá.

Kádr družstva se postupně stabilizoval a v sezóně 1979-80 skončilo B družstvo na 2.místě okresní soutěže, jen s horším skóre za Jiskrou Č. Skalice B. Protože naše A družstvo v tomto roce postoupilo do I.B třídy a protože Česká Skalice měla v přeboru svoje A družstvo, mohlo naše B družstvo postoupit do okresního přeboru. To je největší úspěch naší rezervy v celé historii fotbalu ve Stárkově. Postup vybojovali tito hráči: Zdeněk Bajer, Mojmír Bárta, Josef Baudyš, Josef Buriánek, Miroslav Divíšek, Leoš Franke, Leoš Hromádko, Jaroslav Kaněra, Vladimír Marek, Miroslav Maršík, Josef Novotný, Emil Pek, Jaroslav Říha, Jiří Staněk, Miroslav Vajsar, Jan Vencl. Vedoucí mužstva byli Pavel Frindt a František Dyntar.

Okresní přebor hrálo B družstvo 3 roky. V roce 1983 sestoupilo zpět do okresní soutěže. Se střídavými úspěchy pokračovalo "béčko" v této soutěži až do roku 1990. kdy ve skupině "B" okresní soutěže skončilo na posledním místě. Pro malou výkonnost a nezájem hráčů výbor oddílu do další sezóny už B tým nepřihlásil.

Do soutěže jsme zase přihlásili B družstvo až v sezóně 1995-96. Po dlouhé úvaze a příslibu finanční pomoci některých hráčů výbor s přihláškou souhlasil. Bez pomoci samotných hráčů by "béčko" nemohlo soutěž odehrát. Jako vedoucí družstva byl určen František Dyntar. Okresní soutěž hraje B družstvo dodnes, úspěchy však sbírá po kapkách.

 

Dorostenecké družstvo

První dorostenecké družstvo bylo vytvořeno v roce 1956. Hrálo okresní přebor okresu Broumov za účasti čtyř družstev - Police, Adršpachu, Broumova a Stárkova. Vzhledem k tomu, že dorostenecké zápasy nebyly v plném rozsahu schváleny, nevydal okr. fotbalový svaz ani tabulku.

V tomto roce také přihlásili dorostence na přebory DSO Sokola. Sokol Stárkov vyhrál kvalifikační turnaj a zastupovat Hradecký kraj v národním finále v Jablonci n.Nisou. Tam obsadili naši dorostenci velmi pěkné 3.místo. Pod vedením trenéra Josefa Samotána nás reprezentovali tito dorostenci: František Antas, Günter Hofman, Jiří Kučera, Václav Kučera, Lubomír Mencl, Ivan Pejskar, Reinhold Riedl, Gerhard Rössel, Jiří Ruth, Reinhard Rzehák, Josef Vaisar, Zdeněk Waldhauser, Bernard Zeidler a Gerhard Zeidler. Toto družstvo se brzy rozpadlo. Ti lepší začali hrát za muže, ostatní zanechali fotbalu.

Další dorostenecké družstvo, které hrálo soutěž, bylo vytvořeno až v roce 1962. V tomto roce postoupili naši muži do okresního přeboru, a tak vytvoření dorosteneckého družstva bylo povinností. Tehdy hráli za dorost tito hráči: Pavel Eliáš, Jaromír Franc, Josef Horák, Josef Hrčka, Karel Krýzl, Ladislav Křivda, Jan Miler, Josef Moronga, Ladislav Mencl, Emil Pek, Zdeněk Rak, Josef Ruth, Jiří Schmidt, Jiří Staněk, Erich Stierand, Jaroslav Vlach, Jaroslav Weiss a František Zeidler.

Dorostenecké družstvo jsme měli v soutěži až do roku 1973, kdy se u družstva projevil nezájem hráčů o utkání, a tak výbor oddílu družstvo ze soutěže odvolal.

Hned v následující sezóně jsme družstvo dorostu do soutěže opět přihlásili. Okresní přebor hrál však dorost jen dva roky. Objevily se opět staré potíže s docházkou hráčů na utkání, hlavně z okolních vesnic, a tak jsme v letech 1974-76 dorostenecké družstvo ve Stárkově neměli.

Od roku 1976 hraje dorost nepřetržitě až do současné doby. V tomto období dosáhli naši dorostenci zatím největšího úspěchu v historii stárkovského fotbalu. V sezóně 1980-81 vybojovali 1.místi v okresním přeboru a postoupili do I.třídy Východočeského kraje. Na tomto úspěchu se podíleli hráči: Karel Císař, Martin Černý, Karel Červený, Ján Gukert, Václav Kučera, Miroslav Křivda, Luboš Kylar, Ivo Pejskar, Martin Pernica, Aleš Pročko, Milan Pročko, Jiří Řepa, Jaroslav Stárek, Jiří Švarc, Libor Urban a Radek Vlček. Vedoucí družstva byl Václav Prudič.

Věková kategorie dorostenců je velmi problematická, zvláště zde ve Stárkově. Hodně záleží na tom, jak silný je právě ročník. Hodně chlapců v tomto věku dojíždí na internáty, utvořit družstvo dorostu je velmi těžké. Hledáme hráče i po okolních obcích, a tak se nám nejednou stalo, že když přestal dojíždět jeden, přestali dojíždět i ostatní hráči. Výbor potom musel odvolat družstvo ze soutěže.

I přes to, že s družstvem dorostu je relativně nejvíce práce, snaží se výbor oddílu udržet družstvo v soutěži, neboť je v mládeži je budoucnost sportu, a to nejen ve Stárkově.

 

Žákovské družstvo

První žákovské družstvo jsme přihlásili do soutěže v sezóně 1958-59. Od té doby hraje okresní přebor nepřetržitě. Výjimkou je sezóna 1969-70, kdy naši žáci soutěž rozehráli, ale pro nekázeň některých hráčů se výbor oddílu rozhodl žákovské družstvo ze soutěže odvolat.

V okresním přeboru hráli naši žáci se střídavými úspěchy tak, jak který ročník byl silný. Výraznějšího úspěchu dosáhli v sezóně 1977-78, kdy vyhráli skupinu B okresního přeboru. Dva finálové zápasy s Červeným Kostelcem, vítězem skupiny A, skončily 0:2 a 4:0. Naši žáci se tak stali poprvé okresními přeborníky. Pod vedením trenéra Jaroslava Volavky se na tomto spěchu podíleli tito chlapci: Rudolf Bašta, Martin Černý, Karel Červený, Václav Kučera, Luboš Kylar, Ivo Křivda, Ivo Pejskar, Jiří Pek, Martin Pernica, Pavel Schreiber, Jiří Švarc, Libor Urban, Rostislav Urbaník.

Do vyšší třídy jsme ale žáky nepřihlásili, protože většina hráčů v této věkové kategorii skončila a nebyla za ně rovnocenná náhrada.

Podruhé v historii našeho oddílu se stali žáci přeborníky okresu v sezóně 1987-88. Tehdy měl trenér Jaroslav Marcin k dispozici velice široký kádr hráčů, takže jsme měli v soutěži i mladší žáky. Finálové zápasy jsme hráli s Jiskrou Machov a skončily 4:2 a 1:1. Konečný dobrý výsledek už signalizovaly výsledky zápasů, které sice prohráli s Jiskrou Jaroměř, ale postupně vyřadili silné celky Teplic, Hronova a Broumova. V tomto roce hráli za žáky tito hráči: Karel Andres, Aleš Beran, Radek Cinka, Pavel Čermák, Luboš Gorgán, Emil Hána, Luděk Hána, Jaroslav Hladík, Jaroslav Pelc, Marián Pirkl, Patrik Marcin, David Mestek, Pavel Nemeš, Radek Novák, Jan Vencl, Jaroslav Vinčálek.

Ještě jednou se dostali naši žáci do finále okresního přeboru. Bylo to v sezóně 1990-91, ale na svého finálového soupeře, TJ Červený Kostelec, nestačili. tehdy jsme měli v družstvu dvě výrazné individuality. Byli to Martin Pirkl a Broňa Podrazil, ale ti na všechno nestačili.

Od té doby hraje družstvo žáků se střídavými úspěchy okresní přebor.

 

Nejlepší střelci v padesátileté historii

V kronice oddílu je také uvedena každý rok střelecká tabulka. Jedná se pouze o branky dosažené v mistrovských utkáních. Je však lhostejno, jestli byly dosaženy za A tým nebo B tým. A protože Stárkov hrál více soutěží, jsou v prvním sloupku branky dosažené v okresní soutěži, ve druhém sloupku v okresním přeboru a ve třetím sloupku branky dosažené v I.B třídě, respektive v I.třídě.

U hráčů, kteří hráli za Stárkov v letech 1950 až 1955, nejsou branky započítány, neboť chybí podkladové materiály.

V přehledu uvádíme všechny střelce, kteří dosáhli více jak 50 mistrovských branek.

 

Hřiště

Hřiště bylo vybudováno v roce 1948 na bývalé pivovarské louce. tehdy to místo nebylo zcela ideální, neboť prostředkem louky vedla dost široká struha, která se musela nejdříve zavést. Velké potíže nastávaly na jaře, neboť v těsné blízkosti hřiště vedl potok, který se dost často vyléval z koryta a zaplavoval hřiště.

Velké potíže jsme měli s kabinami. Nejdříve se hráči převlékali v soukromých bytech u Josefa Suka a Jaroslava Salavy, později jsme získali povolení udělat si kabiny v pivovaru. Tyto kabiny nám sloužily až do roku 1958. Vzhledem k tomu, že pivovar nebyl naším majetkem a nikdo neměl o údržbu zájem, rychle chátral a do kabin nám začalo pršet. Proto byly vybudovány provizorní kabiny z půldomku bývalého tábora, a začalo se uvažovat o zděných kabinách. Ty jsme začali stavět až v roce 1961 a svému účelu začaly sloužit až v roce 1964.

V roce 1966 bylo převedeno řečiště potoka za hřištěm a tím byly znemožněny každoroční záplavy hřiště. V roce 1972 jsme hřiště rozšířili a postavili kovové branky, o rok později jsme nainstalovali kovové zábradlí kolem celého hřiště a vybudovali přístřešek pro diváky. V dalších letech jsme rozšířili kabiny o další dvě místnosti, vybudovali novou zděnou pokladnu a sklad nářadí. Později jsme to ještě rozšířili o klubovnu oddílu, která slouží při zápasech pro občerstvení diváků. V posledním roce jsme postavili přístřešek pod terasou a tím umožnili divákům sledovat zápasy i za nepříznivého počasí.

 

Závěr

Přestože v současné době hraje A družstvo Sokola Stárkov v soutěži, která není takové úrovně, jaká by klubu slušela a jakou by si příznivci přáli, je možné hodnotit činnost oddílu jako společensky velmi významnou. Toho si je vědomo i zastupitelstvo obce, které se snaží podle svých možností tuto činnost podporovat. Starost o 4 družstva v mistrovských soutěžích vyžaduje nemalé finanční prostředky, ale hlavně mimořádné úsilí funkcionářů a trenérů družstev.

V době, kdy kopaná na vesnici ztrácí na aktuálnosti, hlavně u mládeže, kdy jsou preferovány hlavně materiální úspěchy jednotlivců, je nutno si vážit dobrovolné, bezplatné a ve společnosti nedoceněné práce všech, kteří věnují svůj volný čas sportu a výchově mládeže.